Muži vs. Ženy: Jak přemýšlíme ve vztazích?
Rozdíly mezi mužským a ženským způsobem myšlení nejsou jen kulturní nebo biologické – jsou hluboce zakořeněné v osobní zkušenosti, zraněních, očekáváních i společenském tlaku. Proč si často nerozumíme – a co s tím? Zeptali jsme se odborníků.
Emoce nepatří jen ženám
Jsou muži z Marsu a ženy z Venuše? Zjednodušeně se na rozdíly mezi muži a ženami díváme tak, že muži jsou racionální a ženy emocionální. To, že emoce „patří“ ženám je ale přežitek. Ve skutečnosti je ale emocionální svět stejně přirozený i mužům – jen byl po generace potlačován. Richard Gonzor říká: „Cítit emoce není slabost. Emoce jsou životní energie – zavřeš se bolesti, zavřeš se i radosti“
Muži si často vybírají mezi dvěma obrannými strategiemi: perfekcionismem a pasivitou. Buď vše „vymyslí dopředu“, aby nebyli zranitelní, nebo raději mlčí, aby nebyli odmítnutí. Ani jedno ale nevede k autentickému spojení – se sebou ani s partnerkou.
Podobně to vidí belgicko-americká psychoterapeutka Ester Perel, autorka známé knihy Mating in captivity.
„Zatímco ženy mají často přístup k vnitřnímu světu, muži jsou vychováváni k vnějšímu výkonu. Proto je pro ně zranitelnost tolik neznámá – a tolik potřebná.“
Když však muž necítí, vztah se stává technický. Když cítí a nebojí se to projevit, vztah ožívá.
Poslechněte si Richarda Gonzora v podcastu Autentická Výzva.
Hodný kluk není partner
„Hodný kluk není partner, ale syn,“ říká Martin Šebek v podcastu Autentická Výzva. Popisuje svou cestu od totální nesmělosti a vyhýbání se konfliktu k práci s tělem a polaritě. Teprve když se spojil se svou vnitřní silou, začal být ženám skutečně přitažlivý – ne kvůli snaze zalíbit se, ale díky schopnosti stát si za sebou
„Byl jsem totálně nesmělej. Hodnej kluk, co neumí říct ne. A to vztahy zničí.“
Hodný kluk není přirozeně laskavý. Je naučený zalíbit se, vyhnout se konfliktu. Ve vztahu je spíš syn než partner. A ženy pak ztrácí důvěru – ne proto, že by nebyl hodný, ale protože není silný.
To potvrzuje i kanadský psycholog Jordan Peterson: „Žena nehledá muže, který je slabý a neškodný. Hledá toho, kdo je nebezpečný – ale má to pod kontrolou.“ Skutečná mužská síla není v dominanci, ale v morálce a integritě.
Žena nemusí muže chránit před světem. Potřebuje naopak vědět, že muž ochrání ji, když bude třeba.
Poslechněte si Martina Šebka v podcastu Autentická Výzva.
Proč výkonné ženy ničí polaritu
Denisa Říha Palečková upozorňuje na generační odkaz žen, které se naučily „zvládat všechno samy“ – často proto, že jejich matky zjistily, že se na muže nelze spolehnout. Ženy jsou tak vedené k výkonu, nezávislosti a kontrole – ale za cenu ztráty jemnosti a energetické otevřenosti.
„Žena, která jede na výkon, není energeticky penetrovatelná. A to muž dlouhodobě neunese,“ říká Palečková. Podle Clarissy Pinkoly Estés, pokud žena příliš dlouho potlačuje svou divokou přirozenost, stává se tvrdou – a to ji vyčerpává víc než jakákoli práce. Žena, která se umí uvolnit, je silnější než ta, která má vše pod kontrolou. Uvolněnost není slabost – je to dovednost.
Poslechněte si Denisu Říha Palečkovou v podcastu Autentická Výzva.
Tři úrovně vztahové zralosti
Richard Vojík pořádá nejen mužské kruhy, kde s ostatními muži pracuje s emocemi. Je také párový kouč - pomáhá lidem unovu nalézt společnou řeč a porozumění ve vztahu. V podcastu Autentická Výzva rozlišuje tři úrovně vztahu:
- Přežití: Sex, moc, chaos. Vysoká vášeň, nízká stabilita.
- Terapie: Sebepoznání, komunikace. Méně dramatu, ale i méně jiskry.
- Zralost: Přirozenost, vzájemnost, radost. Sexualita i klid.
Na třetí úroveň se nedostanete přečtením knížky. Vyžaduje selhání, uvědomění, přijetí stínů i světel. Je to místo, kde se nelpí, ale spojuje. Kde je muž v síle a žena v důvěře – a oba vědí, kdo jsou. „Na třetí úrovni víš, kdy bouchnout do stolu a kdy se odevzdat. Není tam tlak. Je tam tok,“říká Vojík.
Jeho tvrzení podporuje i párový terapeut Terry Real:
„Zralé partnerství není o tom, že se milujeme každý den. Je o tom, že se umíme vracet – k sobě i k sobě navzájem.“
Bez vědomého přechodu přes bolest a iluze zůstaneme ve vztazích uvízlí. Zralost bolí – ale léčí.
Poslechněte si Richarda Vojíka v podcastu Autentická Výzva.
Přemýšlíme jinak, ale můžeme se potkat
Ačkoliv jsme biologicky jeden druh, způsob, jakým muži a ženy ve vztazích přemýšlí, cítí a jednají, se často výrazně liší. Tyto odlišnosti nejsou problémem – naopak mohou být základem pro hlubokou přitažlivost a funkční dynamiku. Jen je potřeba je pochopit a nepopírat.
V oblasti emocí mají muži často tendenci své pocity kontrolovat, analyzovat nebo potlačovat, aby nepůsobili slabě. Učili se, že slzy a zranitelnost nejsou mužné. Ženy naopak mají větší tendenci emoce otevřeně prožívat, sdílet a nechat jimi proudit – což je často mylně označováno jako přecitlivělost. Ve skutečnosti jde o jiný jazyk, který je potřeba se naučit číst.
Zatímco muž většinou nachází svou hodnotu ve výkonu, směru a schopnosti být užitečný, žena staví svou hodnotu spíše na hloubce vztahů, péči a propojení s druhými. Muž chce být obdivován, žena chce být vnímána. On touží být hrdina, ona touží být pochopena.
I v oblasti sexuality bývá odlišný přístup. Muž často vnímá sex jako dosažení cíle, fyzické dobytí a ventil energie, zatímco žena se soustředí na energetické spojení, prožitek a bezpečí v odevzdání. Pokud muž přistupuje k sexualitě bez vnímání partnerky, žena se zavře. Pokud žena není otevřená, muž ztrácí zájem.
Konečně, i způsob, jakým projevujeme lásku, je jiný. Muži často dávají lásku skrze činy, praktickou pomoc nebo uznání, ženy ji čtou v přítomnosti, pozornosti a citlivém naslouchání. Tady často vzniká nedorozumění – oba milují, jen jiným jazykem.
Rozdíly mezi muži a ženami nejsou problémem – pokud se je nesnažíme popřít, ale naopak je přijmeme jako základní výbavu polarity. Právě v té rozdílnosti se můžeme navzájem obohacovat, učit a inspirovat. Vztah pak není boj o dominanci, ale tanec mezi jinakostí.
