Základní druhy emocí a jak s nimi pracovat každý den

Smějeme se, pláčeme, zlobíme se, bojíme se… druhy emocí jsou s námi od rána do večera a formují každý náš den. Ovlivňují, jak mluvíme, jak jednáme i jak se rozhodujeme. Emoce jsou naším vnitřním kompasem – dokážou nás povzbudit, varovat i zastavit, když je třeba. A právě proto stojí za to podívat se jim blíž na zoubek a naučit se s nimi zacházet tak, aby nám v životě pomáhaly.

Základní druhy emocí

Základní druhy emocí tvoří radost, smutek, hněv, strach, překvapení a znechucení. Všechny fungují jako signály, které nám ukazují, jak reagujeme na okolní svět. Psycholog Paul Ekman je považoval za primární.

• Radost v sobě nese pocit naplnění a energie – smějeme se, cítíme optimismus a máme chuť tvořit.
• Smutek naopak přichází při ztrátě či zklamání, uzavírá nás do sebe a přivádí slzy, které pomáhají ulevit.
• Hněv se projevuje pocitem nespravedlnosti a frustrace, rudou tváří či sevřenými pěstmi a upozorňuje nás, že chceme situaci řešit.
• Strach nás chrání před nebezpečím: srdce začne bít rychleji, tělo se chystá na útěk nebo obranu.
• Překvapení přichází nečekaně – otevřená ústa a vykulené oči nás vyburcují k rychlé reakci.
• A znechucení je zase obranný mechanismus, který vyjadřujeme grimasou a pocitem odporu, abychom se ochránili před něčím škodlivým.

‍

Emoční inteligence

Emoční inteligence je vlastně schopnost vnímat a chápat svoje vlastní pocity i pocity lidí kolem nás. V praxi to znamená, že si všímáme, co se v nás děje, a umíme reagovat s rozmyslem, ne jen „na první dobrou“.

Patří sem třeba sebeuvědomění – tedy to, že dokážeme poznat, proč se cítíme tak, jak se cítíme. Když umíme pojmenovat vztek, radost nebo smutek, snáz s nimi naložíme.

Další součástí je sebeovládání. Jde o to, nenechat se pohltit emocemi, ale zvládnout je vyjádřit tak, aby nám i ostatním pomohly. Například místo toho, abychom v hněvu křičeli, si nejdřív zhluboka nadechneme a pak vysvětlíme, co nám vadí.

A pak tu máme komunikační dovednosti. To znamená hlavně umění naslouchat a mluvit o svých pocitech bez obviňování. Lidé, kteří mají emoční inteligenci více rozvinutou, většinou lépe zvládají stres, umí se vyhnout zbytečným hádkám a jejich vztahy bývají vyrovnanější a spokojenější.

‍

Projevy emocí

Projevy emocí se ukazují na našem těle i v chování. Už na první pohled často poznáme, jak se člověk cítí – podle výrazu obličeje, tónu hlasu nebo řeči těla. Úsměv prozradí radost, mračení hněv, vykulené oči překvapení.

Emoce se ale neprojevují jen navenek, probíhají i uvnitř. Tělo reaguje zrychleným tepem, napjatými svaly, pocením nebo třeba suchým hrdlem. To všechno jsou jasné signály, že emoce právě pracují.

Podobně funguje i hlas – v klidu mluvíme tiše a vyrovnaně, při strachu se nám může třást, a když jsme rozčílení, hlasitost stoupá. Řeč těla také hodně napoví: sevřené pěsti a napjatý postoj ukazují napětí, zatímco volná gesta a uvolněné držení těla působí otevřeně a přátelsky.

Emoce tedy nejsou jen něco, co „cítíme uvnitř“. Naše tělo je vždycky dává najevo – ať už úsměvem, tónem hlasu, nebo způsobem, jak stojíme a hýbeme se.

‍

Vliv emocí na komunikaci

Vliv emocí na komunikaci je obrovský. To, co prožíváme uvnitř, se hned projeví na tom, jak mluvíme a jak posloucháme. Když jsme naštvaní, máme tendenci křičet nebo se uzavřít do sebe. Naopak v dobré náladě působíme otevřeně, přátelsky a druhým věnujeme víc pozornosti. Emoce jsou tedy nedílnou součástí každého rozhovoru.

Důležité je umět pocity vyjadřovat tak, aby neubližovaly. Pomáhá tzv. asertivní komunikace – například místo „Ty mě štveš“ říct „Já se cítím zklamaný, když…“. Taková věta nezní jako útok, ale jako sdílení toho, co cítíme.

Velkou roli hraje i empatie – když se opravdu zajímáme o to, co cítí ten druhý, a snažíme se na chvíli podívat na svět jeho očima. Díky tomu se komunikace stává plynulejší, upřímnější a hlubší. A pokud přijde na náročnou situaci, někdy úplně stačí krátce se nadechnout, uklidnit a až potom reagovat. V případě velkých konfliktů může pomoct i třetí osoba – třeba mediátor – která přinese do rozhovoru nadhled a klid.

Práce s emocemi v osobním a pracovním životě

Práce s emocemi je zásadní pro naši pohodu i úspěch. Znamená to naučit se všímat si toho, co cítíme, a reagovat tak, aby nám emoce pomáhaly, ne aby nás brzdily. Často nám dávají signál – třeba že potřebujeme odpočinek, podporu nebo prostě jen uznání. Někdy nás vyzývají, abychom na chvíli zpomalili, zhluboka se nadechli a nechali myšlenky usadit.

Každý pocit v sobě nese určitou lekci. I nepříjemné emoce nás mohou naučit něco o sobě a ukázat, co bychom mohli v životě změnit. Proto se někdy mluví o „emočním učení“ – jde o to vzít si z pocitů zkušenost a posunout se dál.

Se stresem si často poradíme pomocí malých kroků. Stačí krátká procházka, dechové cvičení nebo krátká pauza během dne a hned se cítíme lépe. A pokud je situace opravdu náročná, není ostuda vyhledat psychologa nebo terapeuta. Někdy právě odborník přinese odstup a nabídne cestu, kterou sami v danou chvíli nevidíme.

‍

‍

Zvládání emocí je celoživotní proces. Čím víc rozumíme svým pocitům a čím víc se je učíme vyjadřovat zdravým způsobem, tím lepší jsou naše vztahy, tím klidnější je naše komunikace a tím spokojenější jsme v každodenním životě.