Autentická výzva #76 – Lucie Aila (Cieslarová): „Do čeho dám energii, to funguje.“

Za úspěšným podnikáním není jen dobrý nápad, ale i pochopení toho, jak člověk funguje. Lucie Aila propojuje byznys s psychologií tak, aby lidé dokázali pracovat efektivněji, zvládali své úkoly s lehkostí a zároveň v nich viděli smysl, aniž by jim práce přerůstala přes hlavu. V rozhovoru Autentické výzvy s Lubomírem Novohradským mluví jednoduše a otevřeně o tom, proč je důležité znát své silné stránky, tempo i hranice, a jak velkou roli hraje tým, na který se člověk může spolehnout.

‍

                                🎧Poslechnout/zhlédnout 76. epizodu: ZDE!🎧

‍

Kdo je Lucie Aila

Lucie Aila je podnikatelka a konzultantka, která se věnuje osobnostní typologii a jednoduchým způsobům, jak lidem pomoct lépe spolupracovat a rozumět si. Stojí za projektem SOCION CZ, kde tvoří kurzy a nástroje, díky kterým mohou lidé snadněji poznat své silné stránky i to, jak fungují ostatní. Dříve vedla velký tým obchodníků, dnes pracuje hlavně s lidmi a firmami, kteří chtějí zlepšit komunikaci a nastavit si práci tak, aby jim lépe seděla.

‍

    „Je důležité vést lidi podle jejich typu a ne podle toho, jak to vidím já sama.“

                                                               — L. Aila (Cieslarová)

‍

Když typologie šetří nervy, peníze i vztahy

V rozhovoru zaznívá něco, co zná skoro každý, kdo vede lidi. Ať už v týmu, ve firmě nebo doma. Někdo jede naplno, má tisíc nápadů a potřebuje kolem sebe akční, motivované parťáky. Jiný potřebuje jasný návod, strukturu, oporu a klidnější tempo. Lucie popisuje, že právě rozdílnost typů bývá v praxi zdrojem tření.

Jeden nechápe, proč ten druhý „nechá věci být“, druhý se cítí zahlcený tlakem a očekáváním. „Každý klient chce něco jiného. Někdo potřebuje manuál a přesně daný postup, někdo potřebuje volnost a prostor,“ říká. Socionika podle ní pomáhá tyhle rozdíly pojmenovat a ušetřit tak oběma stranám čas, peníze i zbytečné zklamání. „Výběr partnera, ať už obchodního nebo osobního, dělá minimálně padesát procent,“ dodává.

Lucie zároveň připomíná, že typologie není škatulka, ale mapa. Ukazuje, proč někdo miluje výzvy, networking a rychlé změny, zatímco jiný se cítí nejlépe ve stabilitě, řádu a ve svém „koutku“, kde může v klidu dělat svou práci. V českém prostředí vidí spoustu nevyužitého potenciálu lidí, kteří by mohli zazářit, ale spokojí se s pohodlím, protože „to tak stačí“.

Proto pracuje nejen s manažery a obchodníky, ale i s rodiči a jejich dětmi. Pomáhá jim vybírat školy a profesní směr tak, aby vycházely z jejich silných stránek a ne jen z očekávání okolí. „První fáze je poznat sám sebe a druhá fáze je poznat druhé lidi,“ shrnuje. A často se podle ní stane, že klient odchází hlavně s jedním hlubokým ulehčením: „Často říkají ty jo, já jsem normální, ono je to v pořádku.“

Jak si lépe porozumět

Když známe sami sebe, lépe rozumíme tomu, jak s lidmi mluvíme a co od druhých potřebujeme. Lucie pracuje s typologií, která ukazuje, že ne každý používá stejný styl komunikace. Díky tomu pomáhá klientům pochopit, jak vést druhé, jak si říct o pomoc a také poznat, kdy spolupráce nebo osobní vztah přestává fungovat.

„Jsem upřímná k lidem a oni to cítí,“ říká. Podle ní nemá smysl nic předstírat. Vztahy stojí na důvěře a na tom, že si dokážeme říct věci přímo. Když důvěra chybí, ubývá i energie a vztah postupně slábne.

K čemu typologie skutečně slouží

Lucie také upozorňuje, že typologie není zkratka ke „snadnému životu“, ale spíš nástroj, jak si přestat zbytečně komplikovat cestu. Když člověk pochopí, proč reaguje určitým způsobem, proč ho některé situace vyčerpávají a jiné nabíjejí, začne si víc vážit vlastních hranic i potřeb.

A stejně tak začne jinak nahlížet na lidi kolem sebe. „Když víš, jaký typ proti tobě stojí, přestaneš brát věci osobně. Už to není o tom, že je někdo pomalý nebo tvrdohlavý. Jen funguje jinak.“ Tahle jednoduchá změna pohledu podle ní dokáže udělat překvapivě hodně – od klidnější komunikace až po silnější vztahy a větší respekt v práci i doma.

‍

Závěrem

Rozhovor s Lucií Ailou ukazuje, že mnoho potíží v práci i vztazích nevzniká z nedostatků, ale z rozdílností. Když pochopíme, že lidé kolem nás neuvažují stejně jako my, otevře se prostor pro větší respekt, klid a přirozenější spolupráci. Typologie v Luciině pojetí není nálepka, ale nástroj, který pomáhá vidět lidi takové, jací opravdu jsou – se silnými stránkami, potřebami i tempem, které má svůj důvod. A právě tahle schopnost nadhledu a porozumění dokáže v každodenním fungování spoustu věcí zjednodušit a udělat náš život o něco lehčím.