Vztahová anarchie: nový druh mezilidských vztahů nebo jen trend?

Tradiční vztah je už jen přežitek?

Vztahy se mění. Stále více lidí si klade otázku, proč by měl romantický partner mít výsadní postavení v jejich životě. Proč by přátelství mělo být méně důležité než manželství? A co když si chceme uspořádat své vztahy podle vlastních pravidel – nebo spíše bez nich? Právě na tyto otázky odpovídá vztahová anarchie, koncept, který se v posledních letech stává stále známějším a diskutovanějším jak v akademických kruzích, tak v každodenním životě lidí, kteří hledají alternativu k tradičním modelům soužití.

Co je to vztahová anarchie

Vztahová anarchie (v originále relationship anarchy, zkráceně RA) je filozofie mezilidských vztahů, která se záměrně vyhýbá předem stanoveným kategoriím, hierarchiím a normám. Staví na myšlence, že každý vztah – ať už přátelský, romantický, sexuální nebo jiný – by měl být budován svobodně, na základě dohody, důvěry a respektu. Neexistuje tu žádný automatický předpoklad, že romantický partner má být „víc“ než blízký přítel, nebo že vztahy musí být exkluzivní, trvalé nebo institucionalizované.

Tento přístup k intimitě se začal formovat zhruba v 90. letech, ale teprve kolem roku 2012 dostal konkrétní obrysy díky švédské aktivistce a softwarové vývojářce Andie Nordgren, která publikovala „Krátký manifest vztahové anarchie“. V něm shrnula hlavní principy RA, například že „láska není omezený zdroj“, že „každý vztah je jedinečný“, a že je důležité odolávat tlaku společnosti, která očekává předem dané chování od „partnera“ nebo „přítelkyně“. Vztahová anarchie se tak inspirovala politickou anarchií – ne ve smyslu chaosu, ale jako odporu vůči autoritářství, předepsaným rolím a nuceným strukturám.

Podle této filozofie není důležité, kolik lidí spolu spí, bydlí nebo si říká „partner“. Důležitá je spíš kvalita spojení, úroveň důvěry a míra svobody, kterou si lidé navzájem dávají. V praxi to znamená, že si každý vztah „vymýšlí“ své vlastní podmínky. Může jít o velmi blízké přátelství s vysokou emocionální intimitou, ale bez sexu. Nebo naopak o sexuální vztah bez dalších závazků. RA ale neznamená, že lidé odmítají závazky – spíše je tvoří vědomě a flexibilně.

‍

Jak vztahová anarchie funguje?

Zásadní roli hraje otevřená komunikace. Lidé praktikující RA musí být schopni definovat své potřeby, vyjednávat hranice, mluvit o žárlivosti a nejistotách – a také být ochotní to celé neustále aktualizovat, protože vztahy se mění. To vyžaduje emoční zralost a často i schopnost unést nejistotu. Není tedy divu, že RA není pro každého – ale pro některé představuje osvobozující alternativu k modelu, ve kterém je monogamní, exkluzivní a hierarchicky uspořádaný vztah považován za „normální“.

Výhody:

• Svoboda volby a autonomie: možnost formovat vztahy na míru skutečným potřebám.
• Rovnost všech vztahů: hloubka přátelství může být stejná jako romantická vazba.
• Emoční podpora: studie Feeld uvádí, že lidé praktikující RA se cítí méně osaměle
• Autenticita a etika: vztahy fungují na základě informovaného souhlasu a dává prostor reflexi.

Rizika a výzvy:

• Vyžaduje emoční zralost a komunikační dovednosti – bez nich může vést k nejasnostem, úzkosti, žárlivosti či chaosu.
• Společenské stigma – tradiční paradigma monogamie může RA označovat jako nestabilní, necharakterní či „žádný závazek“.
• Mentální a emocionální náročnost – potřeba neustálé sebereflexe a přehodnocování vztahů, jasné vymezování hranic.

Je vztahová anarchie jen  trend?  

Podle výzkumu aplikace Feeld z roku 2024, zaměřené na alternativní formy seznamování, se až 20 % příslušníků generace Z identifikuje s hodnotami vztahové anarchie – byť ne vždy pod tímto názvem. U mladých lidí je patrná tendence odmítat rigidní škatulky a místo toho vytvářet vztahy na míru. Stejný výzkum uvádí, že mezi lidmi ve věku 25–35 let je až 36 % těch, kteří žijí v nějaké formě etické nemonogamie, často právě s prvky RA. Zároveň ale 42 % těchto respondentů připouští, že se v těchto vztazích občas potýkají s nejistotou a složitým vyjednáváním hranic.

Další studie publikovaná v roce 2023 v časopise Journal of Relationships and Sexuality (autor: Jacob Strandell) ukázala, že lidé praktikující RA popisují vyšší míru pocitu autenticity, menší tlak na výkon ve vztazích a větší emoční propojení s širší sítí blízkých osob. Zároveň ale uváděli potřebu pravidelné reflexe, jasné komunikace a vyšší emoční práce než v tradičních vztazích. RA tedy rozhodně není „vztah bez pravidel“ – ale spíš vztah bez předdefinovaných pravidel, kde si vše tvoříme sami.

Tento přístup k vztahům má obzvlášť silné zastoupení v komunitách LGBTQ+, kde je tradiční model monogamního heterosexuálního partnerství často vnímán jako kulturně cizí či omezující. Ale i mimo tyto komunity si vztahová anarchie získává pozornost jako způsob, jak znovu promýšlet, co vlastně znamená být „ve vztahu“ a co si přejeme od svých blízkých.

Vztahová anarchie tedy není jen trendem – je to výzva ke kulturní změně. Nabízí možnost přemýšlet o vztazích jako o živých, dýchajících procesech, které se neřídí šablonami, ale respektem a otevřeností. Zároveň ale klade na jednotlivce velké nároky: na schopnost být sám se sebou v kontaktu, na upřímnost a na ochotu vnímat ostatní jako rovnocenné bytosti, nikoli jen jako partnery, přátele nebo „něco mezi“.

‍