Zaměřeno na: Toxická maskulinita

Žijeme v době, kdy je mužství v krizi. Na jedné straně vidíme muže, kteří si stále drží staré vzorce dominance, potlačování emocí a potřeby kontroly. Na straně druhé se objevují muži, kteří cítí, že takhle už nechtějí žít, ale tápou, co znamená být mužem „jinak“. Mezi tím vším se vynořuje pojem toxická maskulinita, který mnohé odrazuje, ale ještě více lidí si skrze něj klade zásadní otázku: Kým jsem jako muž, a co znamená být skutečně silný?

Co je to toxická maskulinita?

Toxická maskulinita označuje soubor kulturních norem, které říkají, co „má být muž“. Dominantní jsou některá chování, postoje a normy, odvozené z tzv. hegemonického maskulinity. Jde však o její extrémní, destruktivní podobu:

• potlačování emocí (např. „muži nepláčou“),
• agrese jako důkaz síly,
• dominance ve vztazích,
• opovrhování ženami, queer lidmi či „slabostí“,
• přehnaná potřeba nezávislosti – muž se nesmí ptát, požádat o pomoc, projevit zranitelnost.

Takoví muži jsou často odpojeni od svých emocí, a jejich vztahy tím trpí. Zároveň  toxická maskulinita může vést k násilí, duševním poruchám, alkoholismu a pocitu chronické izolace.

‍

Kde se vzala toxická maskulinita

Pojem „toxická maskulinita“ vznikl v 80. a 90. letech v rámci tzv. mythopoetického mužského hnutí. Tato skupina mužů se snažila nalézt zdravou, hlubší formu mužství – ale při tom narazila na to, co je od mužů společností vyžadováno, i když je to škodlivé.

Později se tématu chopily feministické teoretičky a sociologové, například Raewyn Connell, kteří popsali fenomén tzv. hegemonické maskulinity – ideálu mužnosti, který se udržuje skrze moc, násilí, exkluzi a odmítání všeho „ženského“. Téma se stalo veřejným diskurzem především po roce 2010, a to v souvislosti s hnutím #MeToo a větší otevřeností médií k psychickému zdraví mužů.

V dnešní době se projevy toxické maskulinity sílí - velkým viníkem jsou v této oblasti sociální sítě, kde se šíří toxický obsah. Jeden příklad za všechny -jedním z nejvýraznějších a kontroverzních příkladů toho, jak toxická maskulinita může být zneužita, popularizována a proměněna v destruktivní ideologii je Andrew Tate.

Andrew Tate a jeho vliv na mladé muže

Andrew Tate, často označovaný za "krále toxické maskulinity", se vyprofiloval jako flamboyantní, misogynní a agresivní hlas z manosféry – online prostoru prosazujícího mužskou nadřazenost, odpor k feminismu a přehnanou dominanci . Jeho výroky o „mužské nadřazenosti“ vůči ženám a idolizace agrese jsou přímo napojeny na destruktivní maskulinní vzorce.

Tate prezentuje sexismus, dehonestaci žen a agresivitu jako formu síly, Občas se opírá o teze mužského „práva“ na dominanci, a tím maskuje svou nenávist: používá formu „seberozvoje“ k zakrytí extrémních misogynních postojů.

když Tate není součástí transformatních mužských kruhů, spoléhá podobně na ritualizaci, „iniciaci“ a skupinové technologie, aby udržel věrnou fanouškovskou základnu. Tento přístup je však čistě exploatační, na rozdíl od kruhů, které se soustředí na autentické prožívání emocí, sdílení a osobní růst – právě naopak, Tate upevňuje pocit viny, dekontextualizované manželství k „mužské síle“ a izolaci.

Studie upozorňují, že mladí muži napojení na Tate a manosféru vykazují vyšší míru misogynie, sexuálního obtěžování a agresivity.

‍

Jak poznat toxicky maskulinního muže?

Toxická maskulinita není vždy na první pohled viditelná. Často se maskuje jako „chlapskost“, ale v praxi ji odhalíte podle těchto projevů:

• Odmítá projevit emoce, říká věty jako „nebuď srab“ nebo „emoce jsou pro slabochy“.
• Zlehčuje problémy druhých – například posmívá se mentálním onemocněním, znevažuje partnerské problémy.
• Chová se dominantně a vlastnicky, zejména k ženám – potřebuje mít navrch, rozhodovat, kontrolovat.
• Věří, že „pravý chlap“ nikdy nepožádá o pomoc.
• Má sklony k homofobii, misogynii a agresivitě, nebo k jejich obhajobě.

Mužské kruhy: Léčivý prostor pro autentické mužství

Jak jsme již zmínili výše, existují transformační mužské kruhy, které jsou protipólem toxické maskulinity. Jsou to setkání mužů, při kterých vzniká bezpečný prostor a jejixh účastníci se učí otevírat a pracovat se svými emocemi.

Mužské kruhy umožňují:

• projevit emoce bez studu,
• sdílet stíny, bolest, selhání i sílu,
• najít vlastní hodnotu mimo výkon,
• a zpracovávat témata jako vztek, zklamání, selhání nebo sexualita.

Jak říká Martin Šebek v talkshow Autentická Výzva: „Muž, který prošel bolestí, už nechce dál ubližovat. Chce tvořit. V kruhu to jde rychleji – protože vidíš, že nejsi sám.“

Richard Vojík, jeden z organizátorů mužských kruhů rozlišuje na cestě z toxické pasti tři úrovně mužství:

1. Muž ega – Jde mu o výkon, moc, sex. Není v kontaktu se sebou, partnerku vnímá jako objekt. Zde se toxická maskulinita nejvíc projevuje.

2. Muž hledající – Už nechce ubližovat, ale potlačuje agresi a sexualitu. Často zjemnělý, citlivý, ale zmatený. Chodí na semináře, hledá své místo. Mnozí z nás tu dnes jsou.

3. Muž integrovaný – Zná svou sílu i zranitelnost. Má kontakt se svou temnotou, ale neubližuje. Dává, protože má z čeho. Umí milovat, konfrontovat i tvořit.

Jak se bránit a uzdravovat?

1. Pojmenujte své vzorce

Zeptejte se: „Kde se bojím být sám sebou? Co vlastně skrývám?“

2. Vyhledejte bezpečné prostředí

Mužské kruhy, terapie, semináře (např. polarita, práce s tělem), komunitní sdílení.

3. Integrujte své  emoce i agresi

Agrese nemusí být destruktivní – může být silou, která chrání. Stejně tak pláč nemusí být slabost, ale průchodem energie.

4. Žijte v pravdě.

To, co se naučíte a nastudujete si od autentických mužů je třeba také přivést do praxe.

‍

Toxická maskulinita není zlo. Je to signál, že něco nefunguje. Cesta ven vede přes pochopení, vzdělání, odvahu být zranitelný a ochotu opustit zastaralé role. Mužnost neznamená dominanci, ale zodpovědnost – a ta začíná upřímností k sobě.

‍