„Autenticita je dobrá věc. Konečně jsem já a nehodlám to měnit,“ říká herečka Vanda Chaloupková
Tahle epizoda není o tom, co kdo studoval nebo kde hrál. Je o tom, jaké to je být člověkem. Ženou. Tvorem. Duší, co hledá klid ve světě, který běží na výkon, výkonnost a srovnávání. Rozhovor s Herečkou Vandou Chaloupkovou byl zatím nejautentičtějším, který naše studio zažilo. Na co se můžete těšit?
Kdo je Vanda Chaloupková
Její jméno vám možná tolik neřekne, ale její tvář jistě už zahlédl každý, kdo vlastní televizi. Ulice, Ordinace v Růžové zahradě, Slunečná.. Nebo reklama na Vodafone. 34 letá herečka toho už má na kontě opravdu hodně.
„Mimo to, že hraju, živí mě především asi daily long, grandseriály, reklama, dabing, divadlo to nevím, jestli můžu říct, že dokáže uživit herce. To se dělá z lásky, tak začínám tvořit svoje věci…,“říká. Také zdůrazňuje, že chce dělat práci, která jí umožní užívat si života a splnit si své potřeby: „Já chci dělat věci, které mě baví.“ A s tím souvisí i to, že už moc často nedává rozhovory.
„ Fun fact, já jsem léta nedala rozhovor. Protože jsem nebyla spokojená, nikdy s tím, jak to vlastně bylo. Vždycky jsem tam řekla nějakej blábol“. Vanda říká věci nahlas. Někdy se sama lekne, co z ní padá. Ale nestaví se nad nikoho. Mluví z vlastní zkušenosti. A i když to nejsou populární pravdy, cítíte, že jsou pravdivé.
Jak se nám ji tedy podařilo získat? Díky doporučení od kolegy z divadla Martina Letáka, se kterým hraje ve hře Mnoho povyku pro lajk. Pokud vám rozhovor s ním unikl, neváhejte si ho pustit!
„Děti se dnes rodí do světa, kde už čelní lalok nefunguje jako nám.“
Sociální sítě, technologie, přetížení. Jsme generace, která má vše – ale často neví, co s tím.
Vanda v rozhovoru mluví o tom, že se dnes dětem vyvíjí mozek jinak než předchozím generacím. Jsou vystavené informacím, které nestačí zpracovat. A v tom všem mají „být v pohodě“, „rozhodovat se správně“ a „naplnit potenciál“.
"Myslím si, že to nemají vůbec jednoduché. A často jsou v tý paralýze toho jako co si mají vybrat, že jo, když je ta svoboda vlastně tak jako neomezená, nebo zdá se, že to tak je“.
V divadle si ne vždy jen hrajeme
„Když hraješ roli a dojde ti, že už je to tvůj život, “říká Vanda. Herectví je někdy funguje jako zrcadlo. Někdy si myslíme, že hrajeme roli – ale ono se ukáže, že jsme ji prožili. Že to, co říkáme na jevišti, najednou rezonuje s tím, co se právě děje doma. A že je to bolestivé. Ale taky léčivé.
"Hrála jsem představení famille, kterej je o prarodičích a v momentě, kdy by umřeli oba prarodiče, tak se mi těžko vlastně už říkalo doopravdy. Já už žádné prarodiče nemám, protože to najednou byla pravda. A mně bylo hrozně ten máme se mi chtělo strašně plakat. Předtím mi to vlastně ani nedošlo. Když jsem řekla, no, oni už nejsou...".
Sebeláska? To není svíčka a vana. To je, že se konečně najím.
„Sebeláska je dneska slovo, který se všude opakuje, ale nikdo pořádně neví, co to znamená,“ říká Vanda v rozhovoru a rovnou se ptá moderátora Lubomíra Novohradského, co je sebeláska pro něj. Nečekejte pouučky o „self-care“ jako z Instagramu- Vanda Chaloupková jde rovnou k jádru. Vandina definice sebelásky není abstraktní. Mluví o ní jako o každodenní péči, která začíná u těla. U vody. Jídla. Spánku. Ticha.
„Já jsem loni skoro vůbec nejedla. A nevím proč. Miluju jídlo. Ale prostě jsem neměla kapacitu ani se najíst, „říká a pokračuje „Když se nenajím, když se nevyspím, tak nemám vůbec žádnou sílu. A nemůžu být ani trochu sama sebou.“
Sebeláska je podle ní návrat k základům. Ne začít se „mít ráda“, ale dovolit si žít v těle, které něco potřebuje. A to znamená i zpomalit. Odpočívat. Nechat mozek uvařený a jít spát. „Myslela jsem, že sebeláska je pocit. Ale je to praxe. Je to péče.“ A k tomu dodává: „Nečekej, až ti někdo dovolí mít se rád. Začni tím, že si uděláš oběd.“
„Jsem unavená z toho, že musím být v pohodě.“
Vanda se v rozhovoru několikrát vrací ke své vnitřní únavě. Ne fyzické – ale duševní. Únavě z tlaku být milá, výkonná, úspěšná a zároveň působit, že všechno zvládá.
„Jsem cyklická. Někdy nechci hrát ve spodním prádle modelku. Chci být doma v posteli.“ Jako herečka mluví o tom, jak je někdy náročné „hrát“ i v životě. Hrát roli, která už se s ní míjí. Hrát, že je všechno v pohodě, když není.
„Jsem docela melancholickej člověk. Často jsem smutná, mám to tak od malička ... dost jsem se za to jako styděla. ... až vlastně přesně si pak otevřeš tu tu třeba tu filozofii nebo něco a zjistíš jako jo, aha, to je normální“.
„Není nic, co bys nemohl zkusit. Jen to neodkládej dalších 10 let.“
Vanda v rozhovoru mluví o odvaze. O tom, že nečeká, až někdo přijde a dá jí svolení. Sama si našla prostor, kde může tvořit. „Začala jsem malovat. Ty obrazy jsou fakt špatný. Ale jsou moje. A to mi stačí.“
Mluví o kamarádce, která opustila angažmá a dostala životní roli. Ale lidé vidí jen tu roli – ne ta léta nejistoty, odmítání a čekání. „Tvořit je cesta zpátky k sobě.“
Chcete vědět o Vandě Chaloupkové více a chcete zažít její autentické já? Poslechněte si celou epizodu na Spotify či Youtube!
