Autentická výzva #86 – Miroslava Janičatová: „Přestaneš sám sebe tolik potlačovat a začneš být ty.“

Navenek fungujeme na sto procent a držíme zběsilé tempo. Uvnitř ale často cítíme, že ztrácíme kontakt sami se sebou. Tlak na neustálý výkon nás totiž snadno odpojí od našich skutečných emocí a především od vlastního těla. Jak z tohoto kolotoče vystoupit a znovu se nacítit na to, co doopravdy potřebujeme? O tom se rozpovídala Miroslava „Mira“ Janičatová v talkshow Autentické výzvy s Lubomírem Novohradským. Pořad se vůbec poprvé konal naživo před publikem a v naprosto jedinečné atmosféře ukázal, proč skutečná autenticita nezačíná v hlavě, ale právě v těle.

‍

                               🎧Poslechnout/zhlédnout 86. epizodu: ZDE!🎧

‍

Kdo je Miroslava „Mira“ Janičatová?

Miroslava Janičatová, která vystupuje i pod uměleckým jménem MIRAAJA, je terapeutka a průvodkyně vědomým tancem. Naplno se věnuje práci s tělem, dechem a potlačenými emocemi. Její hlavní doménou je takzvaná léčba pohybem – přístup, který do jednoho celku spojuje spontánní volný tanec a meditaci.

Jejím cílem není učit lidi přesné kroky. Naopak jim pomáhá vypnout hlavu, pustit neustálou kontrolu a dovolit tělu, ať se hýbe naprosto přirozeně. Z pohybu tak tvoří silný nástroj pro uvolnění každodenního stresu a bezpečný návrat k vlastní intuici.

Své zkušenosti nepředává jen na pravidelných setkáních v Praze, ale vystupuje také na nejrůznějších festivalech zaměřených na osobní rozvoj.

Proč je tak těžké povolit

Mnoho lidí touží po uvolnění, ale když mají opravdu zpomalit, objeví se stud, nejistota nebo pocit, že nevědí, co si bez neustálého výkonu počít. Stres a napětí si totiž často neseme tak dlouho, až je začneme brát jako normální součást života. Právě proto pro nás bývá tak těžké jen na chvíli povolit a být víc sami se sebou.

Mira v rozhovoru vysvětluje, že právě tady může pomoct vědomý pohyb. Nevnímá ho jen jako spontánní tanec nebo zábavu, ale spíš jako „pohybovou medicínu“, která člověku pomáhá vrátit se k sobě, uvolnit tělo i hlavu a nepřetížit nervový systém. „Je to takový čas, kdy máš prostor sám na sebe, možnost uvolnit se v dnešním světě, kdy jsme dost zahlcení a jedeme na výkon a v rychlosti.“

Emoce nejsou slabost

Ve společnosti stále přežívá mýtus, že skutečná síla znamená hlavně výdrž. Zkrátka zatnout zuby, nikoho neobtěžovat a zvládnout úplně všechno sám. U mužů je tohle téma možná ještě o poznání vyhrocenější. Mluvit o emocích, vlastní intuici nebo o potřebě pomoci se totiž příliš dlouho bralo jako slabost.

Mira to otevřeně řeší i s muži, kteří pravidelně chodí na její lekce. Zmiňuje, že mezi nimi nechybí ani manažeři, které tam přivádí jasná potřeba uvolnit nahromaděné napětí a stres. Jak sama vysvětluje, ne každému vyhovuje zvedat činky ve fitku, boxovat nebo běhat. Někdo se prostě potřebuje uvolnit spíše skrze hudbu a pohyb. Až když proběhne tahle očista, dokáže se podle ní člověk mnohem lépe napojit na své pocity.

„Je dobře, že se o tom mluví, že si tohle můžete dovolit být pořád ve své síle, ale přitom mít emoce,“ říká.

Neumíme si říct o pomoc

Dalším velkým tématem dnešní doby je pocit, že na všechno musíme zkrátka stačit sami. V práci, ve vztazích i v běžném životě. Pro spoustu lidí je nesmírně těžké říct si o pomoc, protože to podvědomě vnímají jako osobní selhání nebo projev slabosti. Jenže právě tohle zarputilé nastavení bývá tou nejkratší cestou k přetížení, osamělosti a syndromu vyhoření.

Není divu, že přímo z publika padla otázka, zda dokáže její metoda pomoct lidem i s tímto vnitřním blokem. Mira potvrdila, že ano. Skupinové lekce a workshopy totiž podle ní nevytvářejí jen bezpečný prostor pro kontakt se sebou. Dávají lidem také cennou zkušenost, že mohou být plnohodnotnou součástí skupiny, a přitom zůstat stoprocentně sví.

„To je podle mě ta největší medicína toho, že můžeš být sám sebou autentický a přitom máš pocit, že někam patříš, že na to nejseš sám na svoje témata,“ dodává Mira.

Být víc v kontaktu se sebou

Celým rozhovorem se prolíná jedna zásadní myšlenka: člověk nemusí být bezchybný, aby dokázal vést druhé. Nemusí hrát neustále siláka, aby si udržel pevnou půdu pod nohama. A už vůbec se nemusí odstřihnout od vlastních emocí, jen aby obstál v náročné práci, ve vztazích a v každodenním životě.

Často totiž hledáme univerzální návody na štěstí v chytrých knihách a čekáme, že nám někdo zvenčí poradí, jak žít líp. Mira na to jde ale z úplně jiného konce. Neučí nás žádné složité techniky, jak se stát dokonalejšími. Naopak nám ukazuje, jak se znovu napojit na to, co už dávno víme, a začít důvěřovat vlastní intuici. „Ty klíče máš sám v sobě. Nikdo tě líp nezná než ty samotný.“

Závěrem

Možná je na čase přestat brát odpočinek a návrat k sobě jako jen další vyčerpávající položku na našem nekonečném to-do listu. Skutečná úleva totiž nepřichází s dalším splněným cílem, ale s odvahou na chvíli úplně zastavit. Dovolit si nedělat nic, jen dýchat, vnímat své tělo a přijmout fakt, že sundat masku neprůstřelného tvrďáka nás nedělá slabšími.