Reid Mihalko: „Chemie je hrozný důvod zůstat ve vztahu.“ | Autentická výzva #93

Je monogamie jediným správným způsobem, jak žít ve vztahu? Znamená silná chemie, že jsme potkali toho pravého člověka? A proč je pro tolik lidí stále těžké otevřeně mluvit o sexu, vlastních touhách a hranicích? V další epizodě podcastu Autentická výzva mluví Lubomír Novohradský s Reidem Mihalkem, americkým lektorem v oblasti sexuality a vztahů.

Rozhovor vznikl na tantra festivalu a velmi rychle se dostává od sexu k mnohem širším tématům. K partnerské komunikaci, rodinným vzorcům, monogamii a polyamorii, bezpečí žen, sexuálnímu studu i otázce, proč někdy vstupujeme do vztahů s lidmi, kteří se k nám ve skutečnosti vůbec nehodí.

‍

                                   🎧Poslechnout/zhlédnout 93. epizodu: ZDE!🎧  

‍

Časová osa epizody:

• 00:00 – Kdo je Reid Mihalko a jak se dostal k tématu vztahů a sexuality
• 08:00 – Monogamie, polyamorie a hledání vlastního nastavení vztahů
• 18:00 – Partnerská kompatibilita a proč samotná chemie nestačí
• 27:00 – Vliv rodiny, dětství a naučených vztahových vzorců
• 36:00 – Komunikace, bezpečí, respekt a zdravá sexualita
• 44:00 – Jak budovat zdravější vztahy a závěr rozhovoru

‍

V článku se dozvíte:

• kdo je Reid Mihalko a jak se dostal k tématu sexuality a vztahů,
• proč podle něj nestačí k fungujícímu vztahu samotná láska,
• jak se dívá na monogamii, polyamorii a konsenzuální nemonogamii,
• proč je důležitější partnerská kompatibilita než společenská představa „správného vztahu“,
• jak mohou zkušenosti z původní rodiny ovlivňovat naše vztahy v dospělosti,
• proč jsou bezpečí, respekt a otevřená komunikace důležitou součástí zdravé sexuality.

Kdo je Reid Mihalko?

Reid Mihalko se profesně věnuje sexuální edukaci, intimitě, partnerským vztahům a komunikaci. Na svém oficiálním webu ReidAboutSex se představuje jako Sex and Relationship Educator a zaměřuje se mimo jiné na témata sexuálního sebevědomí, vztahové spokojenosti a různých forem partnerského soužití.

Jeho cesta přitom nezačala u workshopů o sexu. Začala doma.

Mihalko vyrůstal v rodině, kde mezi rodiči viděl velkou lásku, fyzickou blízkost a náklonnost. Zároveň ale sledoval, jak jejich vztah postupně ničí neschopnost řešit konflikty. Hádky podle něj přicházely znovu a znovu, ale skutečné problémy se nikdy neotevřely.

„Chtěl jsem přijít na to, co jim chybělo. Protože láska nestačila,“ říká.

Právě tato zkušenost ho přivedla k hledání nástrojů pro lepší komunikaci. Postupně se k ní přidala sexualita a vlastní objevování toho, co ve vztazích skutečně potřebuje. Během dvaceti let práce za barem v New Yorku navíc podle svých slov vedl desetitisíce rozhovorů o randění, sexu a vztazích.

Sám mezitím zjistil, že se necítí být monogamní a že ho přitahují muži i ženy. Místo hledání jednoho univerzálního návodu na správný vztah proto začal řešit jinou otázku: Jak zjistit, jaký způsob lásky a sexuality je skutečně náš?

Proč samotná láska nestačí k fungujícímu vztahu?

Lidé mohou jeden druhého hluboce milovat a přesto spolu neumět dobře žít. Láska totiž automaticky nepřináší schopnost řešit konflikty, naslouchat, přijímat zpětnou vazbu nebo mluvit o vlastních potřebách.

Právě to Mihalko viděl u svých rodičů. Jejich vztah podle něj nebyl bez lásky. Chyběly jim ale nástroje, jak zacházet s problémy, které mezi nimi postupně narůstaly. Tuto zkušenost si později přenesl i do své práce.

„Když dokážu mít pět zdravých vztahů, možná můžu někomu pomoci mít jeden. Komunikační nástroje jsou totiž stejné,“ říká.

Právě komunikace ve vztahu patří podle výzkumu k důležitým faktorům partnerské i sexuální spokojenosti. Metaanalýza publikovaná v Journal of Family Psychology zjistila souvislost mezi kvalitou sexuální komunikace a vyšší partnerskou i sexuální spokojeností. Neznamená to, že samotné mluvení vyřeší každý vztahový problém. Ukazuje to ale, že schopnost otevřeně komunikovat o intimitě a vlastních potřebách má ve vztahu významné místo.

Mihalko proto za důležitou vztahovou dovednost považuje schopnost skutečně poslouchat. Nečekat pouze na chvíli, kdy druhý domluví, abychom mohli začít obhajovat vlastní pozici.

Je lepší monogamie, nebo polyamorie?

Monogamie bývá v mnoha společnostech vnímána jako základní a samozřejmý model partnerského vztahu. To ale podle Mihalka neznamená, že musí vyhovovat každému. Zároveň odmítá opačný extrém.

„Nesnažím se zahanbovat monogamii. Nesnažím se zahanbovat kink ani lidi, kteří kinky nejsou. Moje práce je hodně o tom dát lidem nějaké myšlenky a nástroje, aby mohli zjistit, jak skrze ně procházejí láska, sex a potěšení,“ vysvětluje.

Sexualitu přirovnává k hudbě. Někdo miluje klasiku, jiný rock, jazz nebo pop. Problém podle něj nevzniká proto, že by byl jeden žánr lepší než druhý. Vzniká ve chvíli, kdy člověk celý život hraje hudbu, která mu nevyhovuje, jen proto, že má pocit, že právě tak se to má dělat. Podobně přistupuje k monogamii a konsenzuální nemonogamii.

Výzkum přitom nepodporuje jednoduchou představu, že by jeden z těchto modelů automaticky vedl ke spokojenějším vztahům. Metaanalýza 35 studií zahrnující více než 24 tisíc lidí nenašla celkově významný rozdíl v partnerské ani sexuální spokojenosti mezi lidmi v monogamních a konsenzuálně nemonogamních vztazích. Výsledek samozřejmě neznamená, že všechny modely fungují každému stejně dobře. Spíše ukazuje, že samotná struktura vztahu není zárukou jeho kvality. Právě kompatibilita je pro Mihalka zásadní.

Partnerská kompatibilita: proč nestačí najít člověka, kterého milujeme?

Dva lidé se mohou přitahovat, zamilovat se do sebe a přesto chtít od života něco úplně jiného. Jeden chce děti. Druhý ne. Jeden touží po monogamním vztahu. Druhý potřebuje možnost navazovat intimní vztahy s více lidmi. Jeden chce stabilitu na jednom místě. Druhý chce cestovat.

Podle Mihalka se lidé někdy snaží tyto zásadní rozdíly překonat jen proto, že se mají rádi. Výsledkem pak může být dlouhodobá snaha změnit partnera.

Znovu používá přirovnání k hudební skupině. Pokud jeden člověk chce s kapelou procestovat celý svět a druhému stačí několikrát do roka zahrát ve vlastním městě, ani jeden nemusí být špatně. Mají ale od společného projektu úplně jiná očekávání.

Mihalkovi samotnému podle jeho slov trvalo, než tuto lekci přenesl do vlastních vztahů. Nejprve si uvědomil, že nechce monogamii. Potom zjistil, že ani označení „polyamorie“ samo o sobě nezaručuje kompatibilitu.

„Existují různé druhy polyamorie. Stejně jako existují různé druhy jazzu,“ říká.

Teprve když začal hledat lidi, kteří mají podobné nastavení vztahů a sexuality jako on, přestal podle svých slov řešit opakující se konflikty kolem samotné podoby vztahu. Neříká tím, že partner musí být ve všem stejný. Spíše připomíná, že některé rozdíly nejsou drobností, ale základní otázkou toho, jak chceme žít.

Proč může být silná chemie ve vztahu zavádějící?

Silná přitažlivost dokáže působit jako důkaz, že jsme konečně našli správného člověka. V prvních týdnech nebo měsících vztahu může být těžké myslet na cokoli jiného.

Mihalko mluví o takzvané energii nového vztahu, kterou dobře znají lidé v monogamních i nemonogamních vztazích. Přichází intenzivní zamilovanost, nadšení a pocit mimořádného spojení. Právě tady ale doporučuje opatrnost. „Chemie je hrozný důvod zůstat ve vztahu. Nebo ho vůbec začít,“ říká.

Zvlášť intenzivní prostředí festivalů zaměřených na intimitu podle něj může tento pocit ještě zesílit. Lidé spolu sdílejí osobní zkušenosti, dotýkají se, navazují oční kontakt a procházejí společnými zážitky. Během několika dnů tak mohou získat pocit, že se znají celý život.

Mihalko proto doporučuje nedělat zásadní rozhodnutí pouze v okamžiku intenzivního emocionálního prožitku. „Když je to vaše spřízněná duše, bude to vaše spřízněná duše i za tři měsíce,“ poznamenává.

Zároveň upozorňuje na vztahové vzorce, které si lidé mohou přinášet z dětství. Někdy nás podle něj může intenzivně přitahovat člověk, který v nás otevírá něco známého z původní rodiny.

Tuto myšlenku je potřeba vnímat opatrně. Ne každá silná přitažlivost je opakováním traumatu. Výzkum nicméně skutečně ukazuje, že zkušenosti z dětství mohou s pozdějšími partnerskými vztahy souviset. Metaanalytický přehled 23 prací například zjistil skromnou, ale statisticky významnou souvislost mezi emočním zanedbáváním či týráním v dětství a nižší kvalitou romantických vztahů v dospělosti.

I proto Mihalko doporučuje terapii, práci na sebepoznání a ochotu zkoumat vlastní vzorce. Ne proto, aby člověk našel „dokonalou verzi sebe“, ale aby lépe poznal, co je skutečně jeho volba a co pouze automatická reakce, kterou si nese z minulosti.

Sexualita bez studu neznamená sex bez hranic

O sexu se stále často mluví dvěma extrémy. Buď jako o něčem nebezpečném a problematickém, nebo naopak jako o prostoru, kde by měl být každý automaticky otevřený všemu. Mihalkův pohled je jiný. Sexuální svoboda podle něj neznamená, že člověk musí chtít mnoho partnerů, trojku, skupinový sex nebo polyamorii. Stejnou svobodou může být i zjištění, že člověk chce monogamii.

„Můžete všechno rozebrat a potom zjistit: Já jsem vlastně heterosexuální. Můžete se přestat bát promiskuity a stejně zjistit: Myslím, že jsem monogamní. Tohle jsem prostě já,“ popisuje.

Podstatné je podle něj dokázat oddělit vlastní touhy od strachu, studu a očekávání okolí.

Podobně široce chápe sexuální zdraví také Světová zdravotnická organizace. WHO ho nespojuje pouze s nepřítomností nemocí, ale také s fyzickou, emocionální, duševní a sociální pohodou ve vztahu k sexualitě. Zdůrazňuje přitom pozitivní a respektující přístup, bezpečí, možnost prožívat potěšení a svobodu od nátlaku, diskriminace a násilí.

Sexualita bez studu proto nemusí znamenat více sexu. Může znamenat především větší schopnost říct ano tomu, co člověk skutečně chce, a stejně svobodně říct ne tomu, co nechce.

Proč jsou bezpečí a respekt důležitou součástí sexuality?

V jedné z nejvážnějších částí rozhovoru se Mihalko věnuje rozdílným zkušenostem mužů a žen. Mluví o situaci, která může na první pohled působit obyčejně. Člověk jde večer sám domů. Na co přitom myslí? Pro mnoho mužů může být cesta domů rutinní. Pro řadu žen ale znamená také vyhodnocování okolí, kontrolování toho, kdo jde za nimi, nebo přemýšlení, zda je někdo nesleduje. Právě schopnost tuto zkušenost vnímat Mihalko považuje za důležitou součást respektující sexuality.

„Ženy jsou otevřené, když je pro ně bezpečné být otevřené,“ říká.

Nejde přitom podle něj o jednoduché rozdělení, ve kterém jsou muži vždy silní a ženy zranitelné. Také muži mohou mít problém projevit emoce, přiznat nejistotu nebo říct, že netouží po množství sexuálních partnerek. Společenská očekávání mohou omezovat obě strany různými způsoby.

Mihalko se proto vrací k jednomu základnímu principu: druhého člověka není potřeba přesvědčit, získat ani „vyhrát“. Je potřeba zjistit, zda to, co se mezi dvěma lidmi děje, skutečně chtějí oba.

Právě zde se jeho přístup výrazně rozchází s takzvanou pickup artist kulturou, která podle něj často stavěla seznamování do pozice hry, kterou má muž vyhrát.

„Já bych nikdy nechtěl mít s někým sex a potom zjistit, že to vlastně doopravdy nechtěl. To by mě strašně bolelo,“ říká.

Závěrem

Rozhovor s Reidem Mihalkem není obhajobou polyamorie ani kritikou monogamie. Je spíše výzvou k tomu, abychom automaticky nepovažovali jeden způsob vztahu za správný pro všechny. Mihalko během rozhovoru opakovaně vrací sexualitu tam, kde podle něj začíná: k sebepoznání, komunikaci, bezpečí a kompatibilitě. Možná totiž není nejdůležitější otázkou, kolik partnerů člověk má. Ani jestli je jeho vztah tradiční, otevřený nebo polyamorní. Důležitější může být, zda dokáže žít vztah, který si skutečně vybral, s lidmi, kteří chtějí něco podobného.

‍

Zdroje:

• World Health Organization: Sexual health
  https://www.who.int/en/health-topics/sexual-health
• Mallory, A. B.: Dimensions of Couples’ Sexual Communication, Relationship Satisfaction, and Sexual Satisfaction: A Meta-Analysis
  Journal of Family Psychology
  https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9153093/
• Anderson, J. R. a kol.: Countering the Monogamy-Superiority Myth
  The Journal of Sex Research
  https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00224499.2025.2462988
• Cao, H. a kol.: Childhood Emotional Maltreatment and Adulthood Romantic Relationship Well-Being
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33267741/

‍

FAQ: Reid Mihalko, sexualita, polyamorie a partnerské vztahy

‍

Kdo je Reid Mihalko?

Reid Mihalko je americký lektor a edukátor v oblasti sexuality a partnerských vztahů. Ve své práci se věnuje sexuální komunikaci, intimitě, různým podobám vztahů a zdravějšímu přístupu k vlastní sexualitě.

O čem je rozhovor s Reidem Mihalkem?

Rozhovor se věnuje sexualitě bez studu, partnerské komunikaci, monogamii, polyamorii, otevřeným vztahům, sexuálnímu bezpečí, kompatibilitě partnerů a vztahovým vzorcům, které si můžeme přinášet z dětství.

Co je polyamorie?

Polyamorie je jedna z forem konsenzuální nemonogamie, při níž mohou lidé se souhlasem a vědomím všech zúčastněných navazovat více romantických vztahů. Existuje mnoho různých způsobů, jak mohou polyamorní vztahy fungovat.

Jsou polyamorní vztahy méně spokojené než monogamní?

Rozsáhlá metaanalýza 35 studií s více než 24 tisíci účastníky nenašla celkově významný rozdíl v partnerské ani sexuální spokojenosti mezi monogamními a konsenzuálně nemonogamními lidmi. Konkrétní spokojenost ale vždy závisí na mnoha dalších faktorech.

Proč podle Reida Mihalka nestačí ve vztahu samotná chemie?

Silná počáteční přitažlivost podle něj automaticky neznamená dlouhodobou kompatibilitu. Důležité je také zjistit, zda mají partneři podobné představy o vztahu, budoucnosti, dětech, sexualitě a způsobu života.

Kde si pustit celý rozhovor s Reidem Mihalkem?

Celou epizodu podcastu Autentická výzva najdete zde: https://youtu.be/rCKvLUrSX10