Jiří Pokorný: „Žádné univerzální rady neexistují.“ | Autentická výzva #95

Proč spolu lidé někdy neumějí mluvit napřímo, i když mají ke komunikaci víc možností než kdy dřív? Kdy je sociální maska zdravou ochranou a kdy se za ní naopak začínáme schovávat? A poznáme vůbec, když s námi někdo manipuluje? Právě kolem těchto otázek se točí další díl podcastu Autentická výzva, ve kterém si moderátor Lubomír Novohradský povídá s Jiřím Pokorným, lektorem, koučem a zakladatelem Agentury Perseus.

‍

                            🎧 Poslechnout nebo zhlédnout 95. epizodu: ZDE! 🎧

‍

V článku se dozvíte

• proč Jiří Pokorný nepovažuje sociální masku automaticky za problém,
• co se může stát, když člověku dáte prostor projevit stránku, kterou běžně potlačuje,
• proč je rozdíl mezi přímou komunikací a zbytečnou tvrdostí,
• jak Pokorný rozlišuje motivaci, manipulaci a nátlak,
• proč doporučuje jednou za čas zkontrolovat své tři nejsilnější motivátory,
• proč podle něj univerzální rady nefungují a praktičnost je důležitější než množství teorie.

‍

Časová osa epizody:

00:00 – Jiří Pokorný, komunikace a sociální masky
07:00 – Koučovací masky a autenticita
14:00 – Jak se dostal ke koučinku a práci s lidmi
22:00 – Manipulace a jak ji poznat
30:00 – Motivace a tři hlavní motivátory
39:00 – AI, nové programy a budoucnost vzdělávání
47:00 – Sebevědomí, podnikání a opakující se problémy klientů

Kdo je Jiří Pokorný?

Jiří Pokorný je lektor, kouč a zakladatel Agentury Perseus. Jeho profesní profil uvádí více než 25 let praxe v rozvoji manažerů, vedení týmů a využívání koučovacích metod. V rozhovoru sám říká, že se v oboru pohybuje zhruba třicet let a osobně proškolil přibližně 15 tisíc lidí.

Jeho cesta přitom nebyla od začátku nalinkovaná. Do svých zhruba 26 let se podle vlastních slov hledal, vystřídal několik škol i zaměstnání a do oblasti vzdělávání se dostal přes inzerát v novinách. Začal jako obchodník ve firmě zaměřené na manažerské vzdělávání, později vedl obchodníky, stal se lektorem a nakonec založil vlastní společnost. Dnes Agentura Perseus nabízí desítky témat od manažerských a obchodních dovedností po práci s emocemi, komunikaci nebo koučovací techniky. Pokorný je také autorem několika odborných publikací a podílí se na vzdělávacím projektu PocketManager.

Sociální maska není problém. Problém nastává, když ji neumíme sundat

Právě masky se staly jedním z prvních témat rozhovoru. Jiří Pokorný s nimi totiž nepracuje jen obrazně. V rámci svých seminářů používá skutečné koučovací masky, které mají lidem pomoci bezpečně vyzkoušet jiný způsob prožívání a chování. Agentura Perseus je popisuje jako zážitkovou metodu pracující mimo jiné s prvky psychodramatu, emocemi a sebepoznáním.

Podle Pokorného si totiž určitou sociální masku vytváříme přirozeně. Neříkáme každému člověku všechno, co si právě myslíme, a neukazujeme všechny emoce bez ohledu na situaci. Taková ochrana má svůj smysl. Potíž vidí ve chvíli, kdy se maska stane prakticky permanentní a člověk si přestane dovolovat být přirozený i tam, kde by mohl.

„Je normální tu masku mít, ale není normální ji mít pořád.“ Princip koučovacích masek pak popisuje trochu paradoxně: „Ta koučovací maska, když si ji člověk dá na tvář, strhne tu sociální masku, kterou nosí. Takže je paradoxně víc sám sebou.“

V praxi podle něj lidé reagují velmi rozdílně. Někdo se rozpláče, jiný si poprvé dovolí projevit sílu nebo jasně vymezit hranice. Pokorný zmiňuje například lidi, kteří jsou zvyklí všem vyhovět a neumějí říct ne. Maska pro ně může vytvořit bezpečnější prostor, ve kterém si nový způsob chování nejdřív vyzkoušejí.

Autenticita přitom není jen líbivé slovo. Meta-analýza Anny Sutton z University of Waikato, která zahrnula 75 studií a více než 36 tisíc lidí, našla pozitivní souvislost mezi autenticitou, psychickou pohodou a pracovním zapojením. Neznamená to, že bychom měli bez filtru říkat všechno, co nás napadne. Spíš to podporuje myšlenku, že dlouhodobý rozpor mezi tím, jací jsme, a tím, co neustále předvádíme navenek, nemusí být pro naši pohodu ideální.

Říct pravdu nestačí. Důležité je, jak ji řekneme

S autenticitou úzce souvisí i přímá komunikace. Pokorný v rozhovoru přiznává, že sám býval člověkem, který věci říkal velmi přímo. Postupně ale zjistil, že otevřenost ještě automaticky neznamená dobrou komunikaci. Je možné říct pravdu a přitom druhého zbytečně srazit. Nebo ji naopak podat tak, aby ji vůbec dokázal přijmout.

„Říct člověku pravdu, ale říct ji hezky,“ shrnuje princip, ke kterému se během let dopracoval. Právě tady se rozhovor dostává i k manipulaci, jednomu z témat, která podle něj firemní klienti často chtějí řešit.

Motivace strachem může zabrat rychle. Dlouhodobě potřebujeme něco jiného

Motivace je podle Pokorného téma, u kterého se snadno utopíme v teoriích. V rozhovoru vzpomíná na své MBA studium, kde se musel ke zkoušce naučit čtrnáct motivačních teorií. S klienty ale podobným způsobem nepracuje. Potřebují podle něj především pochopit, co konkrétně motivuje je nebo jejich lidi a co s touto informací mohou prakticky udělat.

„Motivace strachem je něco, co funguje krátkodobě. Dlouhodobě určitě ne,“ říká. Mnohem větší význam přikládá tomu, aby člověk znal své vnitřní motivátory a věděl, nakolik jsou v současné práci skutečně naplňované.

Podobným směrem míří i přehled výzkumu Self-Determination Theory v pracovním prostředí od Edwarda Deciho, Anji Olafsen a Richarda Ryana. Autoři shrnují poznatky ukazující význam autonomie, pocitu kompetence a kvalitních vztahů pro autonomnější formy pracovní motivace, výkon i psychickou pohodu. Jinými slovy: nestačí člověka pouze dotlačit k výkonu odměnou nebo hrozbou. Důležité je také to, zda v práci nachází něco, s čím se dokáže vnitřně ztotožnit.

Pokorný proto doporučuje jednoduchý „self-coaching“. Jednou za půl roku si sednout sám se sebou, bez rušení, a pojmenovat tři věci, které nás v danou chvíli nejvíc táhnou dopředu. Mohou to být vztahy, peníze, kariéra, výsledky, odpovědnost, samotná práce, odbornost nebo úplně jiný motivátor. Potom si u každého z nich zkusit procentuálně určit, nakolik ho současná práce naplňuje.

Největší problém není nedostatek rad. Je to najít správnou radu pro správného člověka

Když se Lubomír Novohradský na konci rozhovoru ptá Jiřího Pokorného na jeho „superschopnost“, odpověď vystihuje velkou část jejich předchozí debaty: „Já lidem dokážu vlézt do hlavy. Musím zjistit, jak se dívají na svět. Žádné univerzální rady neexistují.“

Nemyslí tím samozřejmě doslova čtení myšlenek. Popisuje schopnost poslouchat, hledat opakující se vzorce a pochopit, jak konkrétní člověk situaci prožívá. Teprve potom podle něj dává smysl vybrat z mnoha možností dvě nebo tři, které mohou fungovat právě pro něj. Šablona typu „udělej tohle a všechno bude dobré“ je přesně to, čemu se snaží vyhnout.

Závěrem

Rozhovor s Jiřím Pokorným není návodem, jak během pár kroků dokonale komunikovat, motivovat tým nebo odhalit každou manipulaci. Naopak opakovaně ukazuje, proč podobné univerzální návody mohou selhávat. Jinak přemýšlí manažer, jinak začínající podnikatel a jinak člověk, který po letech vysokého výkonu zjistí, že už nemá odkud brát.

Společným jmenovatelem tak není jedna správná technika, ale ochota podívat se na sebe i na druhé trochu pozorněji. Vědět, kdy si nasazujeme masku, co nás skutečně motivuje, kde už jedeme přes vlastní hranice a proč reagujeme právě tak, jak reagujeme. A potom udělat něco, co Pokorný zdůrazňuje téměř celým rozhovorem: převést pochopení do kroku, který dokážeme použít už zítra.

Zdroje

• Sutton, A. (2020). Living the good life: A meta-analysis of authenticity, well-being and engagement. University of Waikato / Personality and Individual Differences. https://researchcommons.waikato.ac.nz/entities/publication/bafa6bd6-2e91-4e9a-9fb6-6d657d3faa7a
• Deci, E. L., Olafsen, A. H., Ryan, R. M. (2017). Self-Determination Theory in Work Organizations: The State of a Science. Annual Review of Organizational Psychology and Organizational Behavior. https://www.annualreviews.org/content/journals/10.1146/annurev-orgpsych-032516-113108
• World Health Organization. Burn-out an “occupational phenomenon”: International Classification of Diseases. https://www.who.int/standards/classifications/frequently-asked-questions/burn-out-an-occupational-phenomenon

FAQ

Kdo je Jiří Pokorný?

Jiří Pokorný je český lektor, kouč a zakladatel Agentury Perseus. Dlouhodobě se věnuje rozvoji manažerů, obchodníků a pracovních týmů, komunikaci, motivaci a koučovacím metodám.

O čem je rozhovor s Jiřím Pokorným v Autentické výzvě?

Rozhovor se věnuje sociálním maskám, mezilidské komunikaci, manipulaci, motivaci, pracovnímu přetížení i tomu, proč Pokorný při vzdělávání upřednostňuje prakticky využitelné postupy před velkým množstvím teorie.

Co jsou koučovací masky?

V pojetí Agentury Perseus jde o zážitkovou metodu, při které si člověk prostřednictvím masky zkouší jiné způsoby chování a prožívání. Jiří Pokorný je využívá například při práci s emocemi, sebevyjádřením, hranicemi a fungováním týmu.

Jak podle Jiřího Pokorného pracovat s vlastní motivací?

Doporučuje si jednou za čas pojmenovat tři aktuálně nejsilnější motivátory a zamyslet se, nakolik jsou v práci nebo životě naplněné. Bere to jako jednoduchý nástroj pro sebereflexi, nikoli jako psychologickou diagnostiku.

Je podle Jiřího Pokorného manipulace vždy špatná?

Pokorný ji nevnímá úplně černobíle. Rozlišuje mezi nebezpečným skrytým ovlivňováním a mírnějšími formami ovlivnění, které přirovnává k diplomacii. Za důležité považuje především umět manipulativní techniky rozpoznat a vědět, kde jsou vlastní hranice.