Anička Horáková: Angličtina není o biflování. Nejtěžší je dovolit si promluvit | Autentická výzva #89

V 89. epizodě podcastu Autentická výzva přivítal Lubomír Novohradský Aničku Horákovou, která stojí za projektem Nebifluj. Společně mluvili o angličtině, sebevědomí, strachu z chyb, tlaku na ženy, komfortní zóně i o tom, proč se jazyk nedá naučit jen ze slovíček a školních tabulek.

‍

                                   🎧Poslechnout/zhlédnout 88. epizodu: ZDE!🎧

‍

Časová osa epizody:

• 00:00 – Úvod epizody a představení Aničky Horákové
• 02:14 – Jak vznikl projekt Nebifluj a proč angličtina není o biflování
• 03:24 – Aniččina cesta k angličtině od dětství přes divadlo až po Ameriku
• 09:00 – Největší bloky žen v angličtině: strach z mluvení, chyby a pocit „nejsem dost dobrá“
• 12:06 – Sebevědomí, právnická fakulta, hejt na Instagramu a odvaha jít vlastní cestou
• 16:22 – Růstový mindset, komfortní zóna a proč „nikdo tu pusu za vás neotevře“
• 21:46 – Jak dostat angličtinu do každodenního života přirozeně a bez bolesti

‍

V článku se dozvíte:

• kdo je Anička Horáková,
• proč vznikl projekt Nebifluj,
• proč se mnoho žen bojí mluvit anglicky, i když se jazyk učí roky,
• jak spolu souvisí angličtina, sebevědomí a mindset,
• proč podle Aničky nestačí koukat na filmy „jen občas“,
• kde si pustit celou epizodu podcastu Autentická výzva.

‍

Kdo je Anička Horáková?

Anička Horáková je žena, která propojuje angličtinu, vzdělávání, osobní růst a práci se sebevědomím. V rozhovoru říká, že vystudovala práva, která ji naučila kriticky myslet, ale zároveň velmi brzy věděla, že se právem živit nechce. Místo toho začala budovat vlastní cestu a dnes pracuje především se ženami, které chtějí v angličtině konečně promluvit bez neustálého strachu, že udělají chybu.

Angličtina ji provází od dětství. Učila se ji už od čtyř let, ve dvanácti ji podle svých slov začala opravdu bavit a postupně ji přirozeně dostávala do života přes filmy, seriály, kurzy i později divadlo. Právě anglické divadlo pro ni bylo zásadním zlomem. V patnácti letech hrála před publikem, učila se texty nazpaměť a jako introvertní „šedá myška“ musela najednou najít hlas.

„To divadlo mě obrovsky posunulo. Musela jsem mluvit, musela jsem hrát, musela jsem se učit texty v angličtině nazpaměť,“ popisuje v rozhovoru.

Další velkou zkušeností byl rok v Americe, kam odjela v sedmnácti letech. Nešlo jen o jazyk. Sama říká, že angličtinu už tehdy měla velmi dobrou. Důležité bylo hlavně to, že se v cizí zemi musela umět postarat sama o sebe. Právě tam se podle ní začalo víc formovat i její sebevědomí.

Angličtina jako seberozvoj: Nebifluj a návrat k přirozenosti

Seberozvoj si často spojujeme s velkými změnami, kurzy, knihami nebo disciplínou. U Aničky ale začíná mnohem obyčejněji: tím, že se angličtina přestane brát jako školní předmět a začne být normální součástí dne. Právě z toho vznikl i její projekt Nebifluj.

Název se podle ní zrodil z jednoduché věty, kterou měla dřív na Instagramu. Nebavilo ji biflování a chtěla najít způsob, jak svou filozofii říct stručněji a zapamatovatelněji. „Nebifluj“ tak přesně vystihuje její přístup: neučit se jazyk přes nekonečné sloupce slovíček, ale propojit ho s tím, co člověka skutečně zajímá.

„Není to o tom, že se učíš sloupce slovíček, jak to známe ze školy. Je to o tom, že propojuješ angličtinu s tématy, která tě baví, a ideálně je přirozenou součástí života,“ vysvětluje.

Na tom je její přístup silný. Nepředstavuje angličtinu jako další povinnost, která se musí zvládnout vedle práce, rodiny a každodenního stresu. Spíš jako něco, co se dá napojit na věci, které už v životě jsou. Podcast při vaření. Seriál v angličtině. Kniha, která člověka opravdu zajímá. Reality show, klidně, pokud ji má rád — ale v angličtině.

Mindset v angličtině: proč se nebát chyb a najít vlastní hlas

Mindset se při učení jazyka ukáže nejvíc ve chvíli, kdy má člověk promluvit. Do té doby může mít pocit, že angličtinu „nějak umí“. Rozumí seriálu, zvládne text, možná i maturitu. Ale jakmile přijde reálná situace, tělo ztuhne, hlava se vyprázdní a objeví se známý vnitřní hlas: raději nic neříkej, ať to neřekneš špatně.

Právě s tím podle Aničky přichází mnoho jejích klientek. Nejsou to ženy, které by se angličtinu nikdy neučily. Naopak. Často za sebou mají roky výuky, školu, kurzy nebo pasivní znalost. Problém ale nastává ve chvíli, kdy mají mluvit.

„Ve vteřině, kdy mají mluvit, se jim do hlavy dostanou myšlenky: nejsem dost dobrá, radši to neřeknu, než abych to řekla špatně, někdo mě bude soudit, budou se mi smát,“ říká Anička.

Přesně tenhle mechanismus potvrzuje i odborná práce Foreign Language Classroom Anxiety, podle které patří obava z negativního hodnocení mezi hlavní důvody, proč se studenti při používání cizího jazyka mohou zablokovat nebo raději vůbec nepromluvit.

Anička sama v rozhovoru říká, že pocit „nejsem dost dobrá“ podle ní společnost v ženách často podněcuje. A právě proto se u ní angličtina přirozeně potkává se sebevědomím. Nejde jen o slovíčka. Jde o to, jestli si člověk dovolí být slyšet i ve chvíli, kdy nemá dokonalou větu.

Komunikace v cizím jazyce nezačíná dokonalostí

Mluvit anglicky neznamená čekat na moment, kdy budeme připravení. Ten totiž často nepřijde. Člověk může pořád dokola pilovat gramatiku, přepisovat si slovíčka, ukládat si fráze a slibovat si, že začne „až potom“. Jenže skutečné mluvení začíná až ve chvíli, kdy otevře pusu.

Tomu odpovídá i studie Problems in Output and the Cognitive Processes They Generate, která ukazuje, že aktivní používání jazyka pomáhá studentům všimnout si toho, co ještě neumí vyjádřit, a tím se v jazyce posouvat dál.

Anička to v rozhovoru pojmenovává velmi přímo. Vypráví o klientce, která měla pasivní angličtinu, rozuměla, ale v zahraničí se držela jen bezpečných vět. Uměla si objednat kávu, ale bála se jít do skutečné konverzace. A když se po návratu nic nezměnilo, přišla na řadu Aniččina upřímnost.

„Vy tu pusu musíte otevřít. Nikdo ji za vás neotevře,“ říká.

Anička tím velmi přirozeně pojmenovává něco, co v odborném prostředí popisuje i práce Conceptualizing Willingness to Communicate in a L2: k používání cizího jazyka nestačí jen znalost, důležitá je i ochota vstoupit do konkrétní komunikační situace.

Anička proto mluví o nekomfortu jako o součásti procesu. Sama ho dobře zná. Říká, že kdyby před deseti lety seděla v podcastu, byla by rozklepaná a možná by z toho ani nespala. Dnes mluví na kameru s větší jistotou ne proto, že by nikdy necítila nervozitu, ale protože to mnohokrát zkusila.

Stejné je to podle ní i s angličtinou. Sebevědomé mluvení není vrozený dar. Je to trénink.

Sebevědomí nevzniká najednou. Často roste přes nepříjemné situace

Když Anička mluví o sebevědomí, nepopisuje ho jako pózu. Není to něco, co člověk jednoho dne najde a už nikdy neztratí. Spíš se skládá z různých zkušeností, které ho postupně zocelují.

„Když je člověk v čemkoliv jiný, tak je na tom v některých kruzích bitý. A ono tě to opravdu zocelí,“ říká.

Zároveň z toho ale nevzniká hořkost. Spíš rozhodnutí stát si za tím, co je její. Za tím, jak chce působit, jak chce pracovat, co ji baví a jakou cestou chce jít. A přesně to se pak přelévá i do práce s klientkami. Angličtina je u ní jen jedna část. Pod ní je ale větší téma: odvaha nevzdát vlastní hlas jen proto, že ho někdo může soudit.

Podobná témata jsme řešili i v dalších epizodách podcastu Autentická výzva o mindsetu, sebevědomí, komunikaci a osobním růstu.

Závěr

Na rozhovoru s Aničkou Horákovou je nejsilnější to, že angličtinu neukazuje jako školní předmět, ale jako cestu k větší jistotě. Nejde jen o slovíčka, časy a správné věty. Jde o odvahu udělat chybu, vystoupit z komfortní zóny a dovolit si mluvit i ve chvíli, kdy to není perfektní. Možná není potřeba čekat na dokonalost. Možná stačí začít tím, že angličtina dostane každý den malé místo v životě. A že se člověk přestane bát vlastního hlasu.

‍

Zdroje:

• Foreign Language Classroom Anxiety
• Problems in Output and the Cognitive Processes They Generate
• Conceptualizing Willingness to Communicate in a L2‍
• Nebifluj

‍

‍

FAQ sekce

Kdo je Anička Horáková?

Anička Horáková je lektorka angličtiny a autorka projektu Nebifluj. V rozhovoru mluví o angličtině, sebevědomí, strachu z mluvení a o tom, jak dostat jazyk přirozeně do každodenního života.

Co je Nebifluj?

Nebifluj je projekt zaměřený na angličtinu bez klasického biflování. Podle Aničky nejde jen o učení slovíček, ale hlavně o propojení jazyka s tématy, která člověka baví.

O čem je epizoda podcastu Autentická výzva s Aničkou Horákovou?

Epizoda se věnuje angličtině, ženskému sebevědomí, perfekcionismu, strachu z chyb, vystupování z komfortní zóny a tomu, proč je důležité mít angličtinu v životě každý den.

Proč se mnoho lidí bojí mluvit anglicky?

Podle Aničky za tím často není jen nedostatek znalostí, ale hlavně strach ze soudu, perfekcionismus a pocit „nejsem dost dobrá“. Právě tyto bloky pak člověku brání otevřít pusu.

Jak se podle Aničky zlepšit v angličtině?

Důležité je dostat angličtinu do běžného dne. Poslouchat podcasty, číst, sledovat seriály nebo si vybírat obsah, který člověka opravdu zajímá. Nestačí se jazyku věnovat jen občas.