Markéta Pavlík Lisická: „Život na nikoho čekat nebude.“ | Autentická výzva #90

Co se stane, když se z kadeřnického křesla stane místo, kde se nemluví jen o vlasech, ale také o vztazích, dotecích, ženskosti a rozhodnutích, která dokážou změnit celý život? V další epizodě podcastu Autentická výzva přivítal Lubomír Novohradský Markétu Pavlík Lisickou, známou také jako Lisienka.

Kadeřnice, podnikatelka a tvůrkyně mluví otevřeně, živelně a bez zbytečných zábran. V rozhovoru se vrací ke svým rodinným kořenům, dlouholeté práci s klientkami i k tomu, proč lidé potřebují více blízkosti, péče a odvahy být sami sebou. Nevyhýbá se intimitě, vztahům ani emocím. Stejně upřímně ale popisuje také své rozhodnutí po 21 letech změnit pracovní život a přestat se tolik honit.

‍

                             🎧Poslechnout/zhlédnout 90. epizodu: ZDE!🎧 

‍

Časová osa epizody:

• 00:00 – Kdo je Markéta Pavlík Lisická alias Lisienka
• 03:46 – Kadeřnictví, osobní příběhy a práce s klienty
• 09:55 – Autenticita a odvaha být sám sebou
• 24:09 – Péče o sebe, únava a syndrom vyhoření
• 34:54 – Intimita, dotek a partnerské vztahy
• 01:01:36 – Velká životní a pracovní změna po 21 letech
• 01:05:41 – Jak naplánovat svatbu podle sebe, ne podle trendů

‍

‍V článku se dozvíte:

• kdo je Markéta Pavlík Lisická alias Lisienka,
• proč vnímá kadeřnictví jako práci s intimitou a lidskými příběhy,
• co podle ní lidem ve vztazích nejčastěji chybí,
• proč je důležité pečovat nejen o druhé, ale také o sebe,
• jak se po 21 letech odhodlala k zásadní pracovní změně,
• proč by svatba ani život neměly podléhat představám ostatních.

‍

Kdo je Markéta Pavlík Lisická?

Markéta Pavlík Lisická, která vystupuje také pod jménem Lisienka, vystudovala kadeřnictví a už více než dvě desetiletí pracuje s vlasy i příběhy lidí, kteří usedají do jejího křesla. Je majitelkou Salonu Lisien, kde se podle svých slov nezaměřuje pouze na vnější vzhled, ale také na to, jak se klientky a klienti skutečně cítí.

Vedle kadeřnické práce se věnuje tématům ženskosti, péče o tělo, intimity a tvořivosti. Navrhla také ženské prádlo Lisl.si a společně s Lucií Balážovou vytvořila knihu s inspirativními kartičkami Zpověď nespoutané ženy.

Sama sebe nepředstavuje jako někoho, kdo druhé zachraňuje nebo jim nabízí jediný správný návod na život. „Já nikomu nepomáhám. Inspiruju,“ říká hned v úvodu rozhovoru.

Proč může být kadeřnické křeslo místem pro intimní rozhovory?

Návštěva kadeřnictví může působit jako obyčejná služba. Člověk přijde, nechá se ostříhat a pokračuje dál. Mezi klientem a kadeřníkem ale vzniká také velmi osobní situace. Někdo se dotýká našich vlasů, stojí blízko nás a často s námi tráví několik hodin. Právě tehdy se rozhovor snadno dostane mnohem hlouběji než k plánům na víkend.

Markéta říká, že ji od začátku nezajímaly jen samotné vlasy, ale především příběhy lidí. Během své praxe poslouchala ženy, muže, děti i několik generací jedné rodiny. Postupně si začala uvědomovat, že služby mohou být mnohem lidštější, než jak se o nich běžně učí ve škole. „Já si myslím, že ty služby se mají dělat lidsky. Tak, jak to bylo kdysi,“ vysvětluje.

Co je intimita ve vztahu a proč je důležitý dotek?

Intimita ve vztahu bývá často spojována především se sexuálním životem. Markéta ji ale vnímá mnohem šířeji. Patří do ní obyčejné pohlazení, zájem o partnera, společně strávený čas i schopnost říct si o to, co člověku chybí. „Co je intimita? Život. To není o sexu, to je o tvořivosti,“ říká v rozhovoru.

Z vyprávění klientek i klientů podle ní často poznává, jak snadno se z dlouhodobého vztahu vytratí fyzická blízkost. Partneři spolu sice bydlí a starají se o domácnost, ale přestanou se dotýkat, chválit nebo si dávat najevo, že se stále vnímají jako žena a muž.

Právě dotek Markéta považuje za jednu ze základních lidských potřeb. Nemusí přitom vždy přicházet od partnera. Člověku, kterému blízkost schází, může podle ní pomoci i bezpečná a respektující péče při masáži, kosmetice, manikúře nebo mytí vlasů.

Význam bezpečného a souhlasného doteku podporují také odborné poznatky. Rozsáhlá metaanalýza zveřejněná v časopise Nature Human Behaviour zahrnula 137 studií s téměř 13 tisíci účastníky. Dotykové intervence byly spojeny s přínosy pro psychické i fyzické zdraví, zejména se zmírněním bolesti, úzkosti a depresivních pocitů. Výsledky neznamenají, že by dotek mohl nahrazovat odbornou léčbu, ukazují ale, že může být jednou z přirozených součástí podpory lidské pohody.

„Když se přestáváme hladit, přestáváme cítit svoje tělo. A my potřebujeme tělo cítit,“ vysvětluje.

Péče o sebe jako prevence únavy a syndromu vyhoření

Lidé pracující ve službách se každý den starají o pohodlí a vzhled ostatních. Naslouchají jejich starostem, dotýkají se jich a předávají jim svou pozornost. Právě proto mohou snadno přehlédnout, že sami začínají být unavení a potřebují zpomalit.

Markéta to během své dlouhé kadeřnické praxe pozorovala nejen u sebe, ale i u dalších kadeřnic, kosmetiček, pedikérek nebo masérek. „To jsou lidé, kteří tu péči milují. Umějí ji dávat druhým, ale neumějí ji dát sobě,“ upozorňuje.

Když lidé své vyčerpání dlouhodobě ignorují, mohou se podle ní jednoho dne dostat do stavu, kdy už nemají energii ani na běžné fungování. „Hodně let nevnímali tělo, že už je unavené, že je přepracované a potřebuje vypnout,“ říká o lidech, kteří se potýkají s vyhořením.

Jak přijmout své emoce a dovolit si být sám sebou?

Dospělí se často snaží své emoce kontrolovat. Nechtějí být příliš hlasití, citliví, smutní ani nadšení. Markéta naopak vyrůstala v rodině, kde se emoce projevovaly naplno.

„U nás je Itálie. Naši sousedi nemusí chodit do Národního divadla. Tam se směje, tam se brečí, tam se řve, tam se usmiřuje. Ale prostě žijeme,“ popisuje.

Sama o sobě říká, že je energická, chaotická, hlučná a někdy může být pro druhé „moc“. Dříve se snažila tolik nevyčnívat. Postupem času ale zjistila, že čím více svou přirozenost potlačuje, tím méně se cítí sama sebou.

Výzkum emoční regulace zároveň naznačuje, že dlouhodobé potlačování vnějších projevů emocí nemusí prospívat mezilidským vztahům. Neznamená to, že musí člověk každou emoci okamžitě a bez omezení projevit. Podstatná je spíše možnost emoci rozpoznat, zpracovat a vhodným způsobem o ní komunikovat. „Dovolte si plakat. Dovolte si smát,“ říká v jedné z nejemotivnějších částí rozhovoru.

Jak se rozhodnout pro velkou životní a pracovní změnu?

Odejít z místa, které bylo více než dvě desetiletí součástí každodenního života, není jednoduché. S prací se nepojí jen výdělek, ale také vztahy, vzpomínky a pocit vlastní identity. Člověk proto může dlouho zůstávat i tam, kde už se necítí dobře.

Markéta v rozhovoru otevřeně oznámila, že se po 21 letech rozhodla opustit jedno ze svých působišť a ponechat si pouze sklepní prostory v Brušperku. Nešlo o spontánní nápad, ale o výsledek přemýšlení nad tím, jak chce žít za několik let.

Rozhodnutí v ní vyvolává zároveň smích i slzy. Nezakrývá, že loučení bolí. Přesto ví, že pokračovat pouze ze zvyku by pro ni bylo ještě těžší. „Je to kur*evsky těžké, umět se rozhodnout. Ale stojí to za to,“ říká.

Neříká tím, že by měl každý okamžitě odejít z práce nebo ukončit vztah. Spíš vybízí k poctivé otázce, zda člověk stále žije způsobem, který si sám vybral.

„Co v životě opravdu ještě chci? Co už opravdu nechci? Jak chci vlastně žít?“ nabízí otázky, nad kterými se mohou zamyslet i posluchači. „Nečekejte, protože život na vás nebude čekat.“

Závěrem

Rozhovor s Markétou Pavlík Lisickou není uhlazeným návodem na vztahy, ženskost ani spokojený život. Je stejně živelný jako jeho hostka. Jednotlivá témata se propojují, odbočují a znovu se vracejí k tomu podstatnému: člověk potřebuje vnímat své tělo, mluvit o tom, co mu chybí, dovolovat si emoce a nebát se změnit směr. Její vyprávění může být místy nekonvenční, hlasité nebo provokativní. Právě proto ale připomíná něco, na co se v každodenním výkonu snadno zapomíná: „Náš jediný úkol je žít život.“

‍

‍

Zdroje:

• A systematic review and multivariate meta-analysis of the physical and mental health benefits of touch interventions
  Julian Packheiser a kol., Nature Human Behaviour, 2024
  https://www.nature.com/articles/s41562-024-01841-8
• The social costs of emotional suppression: A prospective study of the transition to college
  Sanjay Srivastava, Maya Tamir, Kelly M. McGonigal, Oliver P. John a James J. Gross, Journal of Personality and Social Psychology, 2009
  https://doi.org/10.1037/a0014755
• Burn-out an “occupational phenomenon”: International Classification of Diseases
  World Health Organization
  https://www.who.int/news/item/28-05-2019-burn-out-an-occupational-phenomenon-international-classification-of-diseases

‍

FAQ: Markéta Pavlík Lisická, intimita, vztahy a péče o sebe

Kdo je Markéta Pavlík Lisická?

Markéta Pavlík Lisická, známá také jako Lisienka, je kadeřnice, podnikatelka a tvůrkyně, která se věnuje péči o vnitřní i vnější krásu, intimitě, ženskosti a mezilidským vztahům.

O čem je rozhovor s Markétou Pavlík Lisickou v podcastu Autentická výzva?

Rozhovor se věnuje autenticitě, práci kadeřnice, lidským příběhům, doteku, intimitě ve vztazích, péči o sebe, syndromu vyhoření a odvaze udělat zásadní životní rozhodnutí.

Proč Markéta Pavlík Lisická vnímá kadeřnictví jako práci s intimitou?

Kadeřník se klientů dotýká, tráví s nimi čas a často naslouchá velmi osobním příběhům. Markéta proto nevnímá svou práci jen jako úpravu vlasů, ale také jako vytváření bezpečného a lidského prostoru.

Co podle Markéty Pavlík Lisické pomáhá udržovat intimitu ve vztahu?

Za důležité považuje dotek, otevřenou komunikaci, vzájemnou pozornost a schopnost partnera ocenit. Připomíná také, že potřeby druhého nelze automaticky předpokládat a je potřeba o nich mluvit.

Jak souvisí péče o sebe se syndromem vyhoření?

Podle Markéty může dlouhodobé přehlížení únavy a potřeb vlastního těla vést k vyčerpání. WHO vyhoření popisuje jako pracovní jev související s dlouhodobým pracovním stresem, který se nepodařilo úspěšně zvládnout. Péče o sebe proto podle Markéty začíná u běžných věcí, jako jsou odpočinek, pitný režim, pohyb a schopnost včas zpomalit.

Proč se Markéta Pavlík Lisická rozhodla po 21 letech změnit práci?

Uvědomila si, že už se nechce tolik honit a že její dosavadní pracovní tempo neodpovídá tomu, jak chce žít v dalších letech. Proto se rozhodla opustit jedno ze svých působišť a ponechat si pouze prostory v Brušperku.

Jak podle Markéty naplánovat svatbu bez zbytečného stresu?

Svatba by podle ní měla odpovídat přáním nevěsty a ženicha, nikoli očekáváním rodičů, hostů nebo aktuálním trendům. Důležité je zůstat sám sebou a užít si společný den.